Bahenního skřeta na Vás!

Za dávných časů nalezena v předlouhé pavučině internetu 

"Já se jim divím, já se jim opravdu divím, stojí to za to? Když se na ten les, svět kolem a blogosvět dívám svýma očima.... já Ti prostě nevím, vidím úplně jiné věci než oni."

 "Tvore, to je sice pěkný, a Tvůj pohled je vlastně všímavější, ale soudit podle sebe nemůžeš. To, co vidíš Ty, bohužel už nikdo vidět nemůže!" 

"Já to vím, moc dobře to vím, ale stejně mi to nedá. Hádá se to často, jako čertí slepice, a že čertí slepice jsou tuze hádavý kur!! Takhle, kdyby na tom tvor byl jako oni, to by se mu to psalo, ale v lesích to není růžové, je tu starostí až nad koruny stromů a v mokřadech to taky bublá. Jen co se tvor vyhrabe z otoků a všech tělesných neduhů, které na něj v těžkém období dolehly, jsou tu další a další věci."

 "Co naplat, Tvore, sám moc dobře víš, jak pokroucená dnešní doba je. To se hlásá na oko a pro společnost věcí, a přitom nedej čert, abys takovou věc upřímně a otevřeně udělal."

"Hnal bych to jako Žižka, sudlicemi, palcáty! Vozovou hradbu na ně!! Co bych v lese našel, tím bych tu prohnilou společnost vyplatil, až bych z nich duši vytřásl. Upřímnost se dnes nenosí, nenosí se ani osobitost, nenosí se nic z niterna, všechno je to jen naučená, nafouknutá bublina lží a kdo jí vidí, musí stranou, čert vem jeho jedinečnost. Upozorňovat většinu na její chyby, dát najevo nepravosti, které na Vás někdo napáchá, to v dnešní době nikdy nemůžete. Rádoby chytrolíni, naheslovaní nízkoškoláci filosofují a slovíčkaří ve svém dokonalém a nabubřelém pozlátku. Pouhé sdělení faktu a upřímnost, označí za "stěžování", "hysterii", "fňukání" a dokud nejste jen frázovití pozitivové, nemůžete se s nimi vůbec ani bavit. Vy jste pro ně už v pytli tragédů, fňukalů a řešitelů. V jejich pojetí ovšem ono "fňuknutí" nabývá úplně jiných rozměrů, oni už se můžou  "rozhořčit" a "vyjádřit" u nich už je to bráno, jako názor a hrdost a takhle to je úplně se vším. Udělejte cokoliv Vy, kteří jste citlivější, vnímavější a budete za špatné, ale jakákoliv jiná kývací loutka společnosti, byť je sebehloupější , ale je tolerována, tu věc v poklidu bez opovržení publika může udělat.

Tvore, tvore, tímhle sis podřezal pěkně silnou větev, to už se na Tvé příběhy nikdo nebude koukat natož se sem vracet, a že ještě musíš sepsat Usnesení konsilia, Zásoby pro osazenstvo, dlouhou a trnitou cestu za klidem a další...nechme se  tedy překvapit.

S přáním klidné neděle Vyvrhell (každým coulem)

Ani jedno oko v lesích nezůstalo suché

Odmlka sem a pomlka tam, tvor míní a les mění. Tato lesní  pseudorecenze čeká ve svém blogochlévku už nějaký ten měsíc a další články taktéž, nuže než se vrátíme k řádnému psaní, dovolte mi pomlku utnout tímto příběhem...

Kam oko dohlédlo, odevšad přicházeli lesní tvorové a zvěř s tím, že se dozvěděli o Moořím pádle, a že se nehnou z místa, dokud jej nevyzkouší. Nu prosím, pobízím je k usazení na čerstvě vyklepaný mech. Dovolím Vám ono zázračné okozkrášlovadlo vyzkoušet, ale nemyslete si, že to půjde jen tak. Rozuměj, každý přeci ví, že na to, aby mohl zkoušet takovou věc, musí mít to, čemu se v lidském světě říká řasy, a že ani sebelepší okozkrášlovadlo Vám překrásné hledy nevykouzlí, i kdyby jste se na mech postavili, když ty řasy nemáte. To si myslím, je pro začátek nejdůležitější  informace, se kterou souhlasím i já tvor. Každému tvoru nebo člověku sedne něco jiného, každý má i jiné řasy. Tvor kdysi míval, sice krátké, ale husté řasy, jenže léta plynou, letokruhy přibývají a jestliže se má odeslat recenze včas, nezbývá než i s polámanými a vypadanými řasami  začít psát.

  Nuže, den před narozeninami lesního tvora doputovalo dosti pobité pádlo do schránky. Nechci si ani představovat, co si po cestě muselo vytrpět. Krabička pomačkána, ale pádlo se zuby nehty drželo pohromadě.  Po rozbalení nastalo ticho a váhavé myšlenky už se vkrádaly pod kůru. Zlí jazykové tvrdí, že vyschlo po měsíci a já mám přece ještě poklad od Lumene, přeci nebudu otevírat ještě další? Jenže, co by na to řekla  Moora, kdyby se mělo čekat až vyschne Lumene? Nedalo se nic dělat, Lumene nyní přebývá ve spánkovém režimu a do popředí  se dere Moří pádlo.

   Po otevření jsem nevěděla, jestli se mám začít smát na celý les a nebo začít plakat. Hrůzně vypadající pidi kartáč se na mě zubil celý opatlaný od řasenky a myšlenka, že si takovou věc dám k oku ve mně vyvolávala vlnu lechtání. Je Vám asi jasné, že první  zkušební líčení dopadlo katastrofálně, řasenka byla po celém víčku, skoro až za ušima, a co hůř večer nešla vůbec  žádným odličovačem odlíčit.  Jako ve snách jsem se s červenýma očima dostala do pelechu a přála jsem si , abych na tuto zkušenost do rána zapomněla. Další den jsem se pádlu vyhýbala největším obloukem, asi tak jako když na Sever Čech putujete z Moravy přes Slovensko. Naštěstí ale přišla záchrana, a já si u krásnomodrookaté Šárky přečetla další výborný tip , tentokráté na odličovadlo očního make up. Rychle jsem popadla potřebné finance a vydala se pro odličovač. Další den jsem si přivstala a rozhodla se vyzkoušet  ještě jednou ono zázračné okozkrášlovadlo a vida, člověk to nesmí nanášet jen tak, jako když starý medvěd máchá tlapou v úlu snažíc se o získání medu, musí si řasenku nejprve otřít, třeba o kapesník a pak pomalu, ale tak jak je zvyklý, jako s běžným kartáčkem nanášet.  Řasenka Vám pokud máte řasy v tak dezolátním stavu, jako já nevykouzlí vějíř jako paví ocas, ale pokud si nebudete nanášet řasenky moc, svůj účel splní. Zvýrazní Vám Vaše přírodní řasy, budou černější, trochu natočené a do večera Vám nebude ani moc opadávat nebo se drolit.( Po celodenním testu mezi dětmi je úspěchem, že se jen trošku oklepe, chápejte ve smyslu, tohle by bez újmy nevydržela žádná. ) Nevyrovná se sice tvorem oblíbeným One by One nebo Lumene, které mu řasy i prodlouží, ale jako beznadějný propadák bych tuto řasenku neoznačila. Nemohu soudit jen ze svých řas, když ty jsou, jak už tu bylo zmíněno ve velmi špatném stavu. Pro bližší prozkoumání přikládám fotodokumentaci a doufám, že těchto pár slov, Vám jako názor lesního tvora bude připadat dostačující. Ještě jednou děkuji  Mooře, za možnost zapádlovat si v lesích.

Nesmělé pádlo ve společnosti Ámose

Stud pomalu mizí Ámos drží dohled

Odhalené pádlo a obdivné i rozpačité pohledy

Poněkud unavené oko lesního tvora

Kterak unavené řasy toužily po slávě

Polámané a vypadané řasy, jako když se lesem prožene vichřice lámajíc stromy kolem

Kde nejsou řasy, tak se vějíř konat nemůže

černobílá chvilka

Na závěr dodávám, jak už jsem na začátku zmínila, že tento příběh, byl sepsán již před několika měsíci, a jistě by nějaký ten den mohl ještě býti neviděn, ale jelikož se mi nechtělo navazovat rozhořčeným nebo přespříliš hloubavým tématem, zvolila jsem už v tak pochmurném počasí a blogonáladovosti něco lehčího. Taktéž pro případné dotazovníky rýpavé uvádím, že nikdy jsem žádnou řasenku nenanášela v "jedné" nebo v "druhé" vrstvě. Přiložené fotografie jsou tedy výsledkem pročesávání do požadovaného efektu a opravdu nepočítám vrstvení.


S přáním klidného večera Tvor lesní čili Vyvrhell