středa 2. října 2013

Oftalmologické konsilium v lesích

"Kde je Tvor?"  pronese nedočkavě liška a poškrábe se tlapkou na své bradě.  "řekl, že tu máme být přesně v sedm hodin a sám se kdesi toulá, kdo ví na jaký bludný kořen asi narazil." 
"No, to se zase načekáme!" mumlá si pod fousy jezevec.
"Já bych ho hned tak nenapadal..." ozve se Hejkal z poza stromu. "Kolikrát on už svolal konsilium, seděl tu a Vy jste se trousili ještě nejméně dvacet minut s všemožnými výmluvami, přitom řádnou omluvu podala jednou pouze srnka, neboť ji onemocněly děti, a na rychlo nesehnala hlídání. Ještě že tu máme ty čerty, kteří zachraňují situace, když je potřeba."Čerti se začervenali a dělali, jakoby nic, však ono to také pod tím mourem nebylo vidět.
"A hele!" vykřikne Luciper radostně. "Není to támhle náhodou tvor?" 
"To není tvor.." ozve se bludička,  ..."to je určitě Zvoník od Matky Boží, četla jsem o něm, že takhle vypadá."..."no, nepovídej!" vyhrkne rusalka, .." A to někdo takový vůbec žije?" Bludička odvětí "no žije, v takovém stavu člověk více méně pouze přežívá, pokud jej druzí nejsou schopni brát bez odsuzování, ale jen se, podívej ta shrbená postava, to nesouměrné odulé oko, a co to nesrozumitelného mumlá? Kdepak by náš tvor byl takový!"
Čím blíže je však prapodivné stvoření, tím více osazenstvo lesa poznává, že pod tou oteklou slupkou a  podivně znějícími patvary slov je doopravdy lesní tvor.
Už konečně chápou naléhavost konsilia, a proč je to vlastně tak na klas svolané. 
Ve chvíli kdy zubožený tvor dosedne na své místo, napije se a vydechne po namáhavé cestě , celé osazenstvo čeká, že začne ono svolané konsilium, jenže je ticho. Tvor ač by rád, mluvil, z jeho úst se linou pouze sípavé zvuky, které nejsou pro ucho příjemné, a tak se překladu zhostí právě liška, neboť, jak je  v celé lesní říši známo je levou rukou Tvora a mají spolu toho mnoho společného a rozumí si. Liška tedy přiklání své ucho blíže a Tvor potichu a trochu i posunky začíná vyprávět.
"Milí tvorové, rád bych Vás tu přivítal." tlumočí liška.  "Toto konsilium jsem naléhavě svolal a nesmíte se na mě proto zlobit. Jelikož sám nevím, odkud začít, mějte, prosím, pochopení. Jak vidíte jakési "cosi" mě proměnilo ve Zvoníka a já ač jsem lecčeho znalý, nevím si rady. Jednoho rána jsem se probudil a v odrazu z lesní tůňky jsem nevěděl jestli mám plakat , nebo se bát. Co teď?  Musel sem se, sice nerad, vydat do města. Všechny ty opovržlivé pohledy jsem snesl, nedalo se nic dělat. Až jsem nakonec došel do několika ordinací, kde mi vlastně nic neřekli. Pouze si mě posílali jako horký brambor, který mám sice tuze rád, ale být v jeho kůži, pardon slupce, se mi ani trochu nezamlouvalo. Do svého lesního sídla jsem po několika hodinách došel o něco chudší, stále nic netušící ale vybavený hojivou mastí a kapkami. Započala tedy léčba "čehosi".. nevím, jak to pojmenovat, a tak to budeme nazývat neurčitě " čehosi " toto čehosi se mne drželo zuby oko, dny se proměnily v pouhé intervaly mezi užíváním mazadla a kapek a ve chvílích, kdy mi bylo dopřáno krátkého odpočinku jsem si nepřestával lámat hlavu, z čeho mě to čehosi potkalo. Z ničeho nic mi ale také přestal sloužit hlas, a jelikož už nechci obíhat městské rádce, ptám se na radu Vás. Z čeho mohlo ono "čehosi"  vzejít? A jak se jen tak z klasu na klas může vytratit hlas?
Přikládám skupinové foto zadržených podezřelých a doufám, že s Vaší pomoci přijdeme na to, kdo je viníkem. Takový bude souzen a vykázán z našeho společenství, protože pokud i nadále chceme dbát o svůj vzhled nejde jen "vše" přestat užívat, dle rad městských a myslet si , že tak je to nejlepší a v pořádku.
Ámos co by Hercule Poirot, který si zvláště kvůli tomuto případu nechal narůst knír spolu s obžalovanými.

Jelikož i v lesích platí presumpce neviny nejsou obžalovaní povinni nosit vězeňské oblečení, které by sice bylo fotogeničtější, ale zároveň by pro nevinné bylo tíživým břemenem, při jehož nošení by utrpěla jejich čest a my v lesích nejsme barbaři, abychom trýznili nevinné duše.
  • První obžalované je pádlo. (Věřím tak jako u séra v nevinnu, ale vše co bylo použito v oblasti očí se musí podrobit řádnému výslechu.) Před ním bylo okoskrášlovadlo od Lumene, a to proběhlo ve dvou generacích bez sebemenšího problému.
  • Druhým  a taky nejvíce podezřelým je oční krém  vystupující pod pseudonymem Fleur de Santé Clarity radiant skin eye contour cream ( ten poslední ať zavře dveře..) , jeho předchůdcem byl krém na kruhy a váčky pod očima od Ryoru, a ten svou funkci plnil a nikde ani památky po nežádoucím otoku.
  • Třetím obžalovaným a velice sklíčeným je noční sérum na podporu růstu řas,  toto sérum bylo používáno také v několika generacích a  žádné nežádoucí účinky se neukázaly, ba naopak, řasy byly spokojené. V tomto případě je zařazení mezi obžalované  opravdu smutné, ale nesmíme zatajovat, že také bylo použito v oblasti očí.
  • Čtvrtým obžalovaným se stává osvěžující sprej, který fixuje i líčení. Je také nový a člověk, natož tvor, nemůže tušit , jak bude působit. Líčení zafixuje, ale do očí se dostat také mohl.
  • Pátým domnělým viníkem se stává odličovač očního make - upu. Je to málo pravděpodobné, ale jelikož obžalovaný číslo jedna nešel odlíčit ani svěcenou vodou, musel se pořídit nový odličovač, a je tedy také možné, že změna mohla způsobit ten velmi nevzhledný, zrak odvracející otok.
  • Šestým a posledním provinilým se stává přírodní tea tree oil, který svou funkci plní na výbornou, ale kdo ví, zdali se jeho síla nedostala i pod víčko a nenatropila tam paseku.

Nuže máte je tu všechny tímto zahajuji oftalmologickou rozpravu a po ní bychom se mohli vrhnout také na otorhinolaryngologickou, protože pro Tvora je hlas velice důležitým. Nemoci mluvit ani zpívat to Tvorovi ubírá polovinu jeho duše.

Poznámka pod kůrou :
V lese se nám dostalo jistého privilegia, kterému samozřejmě rádi dostojíme. Tímto zdravíme hřivnatou lišku a ještě jednou děkujeme!


S přáním klidného večer Zvoník, tedy Tvor lesní